Střípky ze sklárny

Sklo, sklovina, sklářské písky, sklářský kmen,… Až jde člověku hlava kolem. Věděli jste, že se sklo roztavené na 1200°C táhne jako žvýkačka, lepí a jdou z něj dokonce foukat bubliny? Může se do něj také přidat nějaká chemie, aby bylo barevné. Hotová alchymie. Člověk se tak vrátí o 600 let zpátky, kdy se sklo vyrábělo úplně stejně.
To a ještě mnohem více jsme se dozvěděli v soukromé sklárně na Bouzově. Výlet pořádala školní družina a přibrala k sobě tolik dětí, že jsme se do malé sklárničky jen tak tak vešli. Viděli jsme, jak se vyrábí andílci, želvičky, ptáčci, rybičky i jednoduchá těžítka. Dva nejhodnější odvážlivci si mohli foukání skla také vyzkoušet. A skoro každý si koupil nějakou tu křehkou skleněnou drobnost na památku.
Nasyceni nově nabytými vědomostmi o výrobě skla jsme v restauraci v Lošticích nasytili také žaludky. Kuřecí řízky s bramborovou kaší zmizely závodní rychlostí a my jsme rychle ujížděli zpět k Uničovu. Příští rok pojedeme zase a rozšíříme sbírku suvenýrů o další zvířátko. /MH/